Někteří jej vnímají jako designérský skvost zahradní architektury, jiní v něm vidí ekosystém, který tvoří vyváženou součást zahrady. Poradíme vám, jak na to.
Někteří jej vnímají jako designérský skvost zahradní architektury, jiní v něm vidí ekosystém, který tvoří vyváženou součást zahrady. Žádné jezírko se však bez vodního toku neobjeví na pozemku náhodou. S trochou plánování a dovednosti se voda může usídlit u našich příbytků natrvalo. Poradíme vám, jak na to.
Podobně jako dobře vybudovaná skalka, ani jezírko s otevřeným ekosystémem nevyžaduje příliš mnoho úsilí při údržbě. Rovnováha rostlin a živočichů se postará o to, aby člověk nemusel zasahovat. Rostliny, které pokryjí část hladiny, zpomalí rozmnožování řas a odpařování vody. Výsadba se postará o odčerpávání živin z vody a poskytne úkryty drobným živočichům. Vážky a žáby utlumí populaci hmyzu a na své si přijdou i vodní bezobratlí. Objem vody bude vždy obnovován při srážkách a ani sněhová pokrývka a led při dostatečné hloubce jezírka neutlumí jeho život.
K tomu, aby však vznikla rovnováha, potřebuje nově vybudované jezírko čas. Proto není nikdy pozdě pustit se do jeho založení. I když se většina rostlin vysazuje na jeho dno v jarních a letních měsících, podzimní budování pomůže získat náskok při osidlování vodní plochy.
Kam s ním?
I když jezírko většinou kopíruje terén do kterého je zapuštěno, volba správného místa je rozhodující. Ideální je osazení do východního či jihovýchodního svahu, který zabraňuje letnímu přehřívání vody a střídáním sluneční a stinné části dne reguluje populaci řas. Výhodné je, pokud je vodní plocha mimo dosah stromů, aby padající listí nekončilo na vodní hladině.
Vodní rostliny mají různou výšku a různé nároky na hloubku výsadby. Proto je vhodné udělat si ještě před návrhem jasno v tom, z jakých rostlin bude výsadba sestávat. Hotové jezírko není možné přizpůsobovat měnícím se potřebám a nikdo nechce zažít zklamání, pokud mu výhled na vodní hladinu zastíní vysoké rostliny jen proto, že je nebylo možné kvůli nevhodné hloubce zasadit do jiné části jezírka. Důkladný plán je nezbytností.
Dno sestává z kaskád různé hloubky, které jsou oporou pro výsadbu rostlin. Vznikají tak zóny pro různé formy života. Nejhlubší část by měla sahat pod nezámrznou hloubku terénu. To zabrání vymrzání některých druhů rostlin a umožní živočichům přečkat do jara.
Jíl, fólie, nebo beton?
Narozdíl od plastových vaniček, které nabízejí zahradní centra, jíl, fólie a beton umožňují přizpůsobit si tvar a členění jezírka podle vlastních představ.
Vrstva jílu tlustá několik desítek centimetrů chráněná nánosem písku dokáže zabránit vodě, aby se z vytvořené nádrže vytrácela. Pokud máte v blízkosti přírodní zdroj tohoto materiálu a nelení se vám zapotit, je to nejpřirozenější, co můžete použít.
Beton s přísadami, které zajistí jeho mrazuvzdornost, může posloužit při budování jezírka v členitém terénu, kde je třeba zajistit, aby stěny odolaly vysokému tlaku vody v nově vytvořené nádrži. S pigmenty a vhodnou povrchovou úpravou může působit přirozeně. Bez zkušenosti a důkladné přípravy to ovšem nepůjde.
Nejjednodušší cestou k budování jezírka je použití fólie. Používají se různé materiály – PVC, polyethylen či různé druhy syntetických kaučuků, jejichž tloušťky, životnost a možnosti spojování se liší. Jejich vhodnost závisí na samotném projektu. Zatímco u jezírka pravidelného tvaru lze použít jediný kus fólie, jehož tloušťka se odvíjí od celkové plochy a hloubky, při členitém tvaru se svařování a lepení z pásů nevyhnete.
Výkop rozhodne o všem
Vše začíná vytyčením okrajů jezírka a výkopem do hloubky první kaskády. Ta se zakládá v hloubce 30 centimetrů a poskytne útočiště pálkám, puškvorcům, přesličkám a ostatním rostlinám bahna a mělčin, kterým nepřekáží kolísání výšky vodní hladiny. Následují výkopy dalších kaskád, které prohlubují nádrž tak, aby vznikly zóny s většími hloubkami, které lze využít pro výsadbu různých kultivarů leknínu. Ty nejhlubší by měly sahat pod nezámrznou hloubku terénu. Jen tak zajistí přezimování živočichů pod silnou vrstvou ledu.
Další je fáze formování. Ta by měla pamatovat nejen na živočichy, které vyhledávají mělčiny, ale také na období s přebytkem srážek. Bažiny mají hloubku přibližně 10 centimetrů a jsou vyhledávání nejen živočichy, ale také rostlinami rostoucími v půdě, které vyžadují neustálý kontakt s vodou.
Aby se jezírko nevylilo, připravit je třeba odtokový systém pro přebytečnou vodu a není na škodu, pokud si připravíte vstupní cestu do vody, pro údržbu dna. Terén je třeba vyhladit, zasypat prohlubně a dotvarovat.
Fólii je třeba ochránit
Zformovaný výkop je třeba zbavit všech skal, které by mohly způsobit propíchnutí fólie. Pomůže rozbahnění a jejich vysbírání, aby však byla jistota, že se časem neobjeví problém, vhodné je vytvořit podsyp z říčního písku v tloušťce několika centimetrů. Použití slámy a organických materiálů se příliš nedoporučuje. Pokud se rozloží, odhalí své podloží.
Geotextilie by měla být ochrannou podkladovou vrstvou, která zamezí poškození jezírkové fólie. Obě je třeba vytvarovat tak, aby kopírovaly dno a přesahovaly přes okraje přibližně 60 centimetrů, aby bylo možné zamezit jejich sklouznutí.
Čím více času věnujete úpravě okrajů, tím bude výsledek přirozenější. Je pouze na vás, jestli se rozhodnete ukotvit fólii pod vrstvu písku a nášlapné kameny, nebo sáhnete po substrátu a výsadbě, která bude žít v symbióze s vodní plochou. V obou případech je však třeba myslet, že dobře zpracovaný okraj plní dva úkoly. Zabraňuje posunu fólie a chrání ji před opotřebováním.
Voda přijde až nakonec
Fólií vystlaná nádrž naplněná vodou nebude atraktivním životním prostředím ani pro rostliny, ani pro živočichy. Bez výživného substrátu a kulatého říčního kameniva to nejde. Ty je třeba umístit na plochy kaskád tak, aby se staly oporou pro výsadbu.
Není nutné, aby rostliny kořenily přímo v substrátu zafixované pod kamením. Při osidlování dna a stěn lze použít kokosové rohože a vysazovací kapsy, které zjednodušují ukotvení rostlin. Zatímco některé z nich ponecháte volné expanzi, jiné lze v rozmachu přibrzdit koši, které utlumí růst jejich kořenového systému.
Nejjednodušší je vysazovat rostliny přímo při postupném napouštění jezírka vodou, což usnadňuje manipulaci s nimi. Dokud se však v jezírku vytvoří ucelený ekosystém, dalšímu dosazení se nevyhnete.
